V posledních letech se začal rozmáhat trend psaní vlastních blogů.Lidé si chtějí navzájem sdělovat pocity, činnosti, názory a facebook, twitter...ty jim prostě nestačí. Navíc bohužel skoro každý si dnes myslí, že je neskutečně vtipný a jeho povinností je se o svoje spisovatelské schopnosti a hlavně pochopitelně originální a zajímavé názory podělit se svými přáteli a jejich přáteli a jejich přáteli a tak dál-třeba z toho bude kniha! Blogy jsou pro spoustu lidí jako druhý život a je s podivem, že nenosí jejich adresu napsanou lihovkou na čele. Na vrcholku pomyslné hory slávy blogů stojí jejich zvláštní druh-foodblogy. Foodblogům jsem nikdy nevěnovala žádnou zvýšenou pozornost,ale co čert nechtěl-někdy krátce před vánoci jsem objevila Veroničin blog a zamilovala jsem se. V posledních týdnech nedělám nic jiného než že sjíždím recepty, nápady, videa na youtube...no prostě sofistikovaná forma prokrastinace.
Nemůžu říct,že by mě nikdy dřív nenapadlo podobný blog zakládat.Napadlo. Ale nikdy jsem to nedotáhla do zdárného a dlouhodobě fungujícího konce. Teď jsem se ovšem k tomuto nápadu vrátila a tak dlouho si nad ním lámala hlavu, až padlo konečné rozhodnutí. No a co, že všechny foodblogerky pečou lépe a více než ty. Pečeš ráda? Pečeš! Tak proč se o to nepodělit. Nic totiž člověka nepotěší víc než obdiv a mlaskání strávníků! Navíc se tohle může stát takovým mým hnacím motorem. Už se nebudu moct vymlouvat, prostě budu muset péct a vařit o sto šest, protože blog si to žádá.
Nevýhodou je, že po uveřejnění tohoto prvního oznamujícího článku nastane na chvíli ticho po pěšině, ale pak se (doufám) máte na co těšit
